Stavba modelu S/S Legie (kategorie C4)
Loď S/S Legie a já
Legie byla první nákladní loď na parní pohon (Steam ship S/S), co plula pod československou vlajkou. Bylo to v letech 1920 – 1933. Já se s Legií blíže potkal někdy koncem roku 1977, když jsem v jihlavském antikvariátu narazil na zcela novou knihu Bedřicha Stožického S palubou pod nohama (Blok 1973). Tak asi proto ač nová, byla v antikvariátu. O Legii jsem samozřejmě věděl, ale nic bližšího do té doby nečetl. Výborná koupě! A pak řadu let nic. Věnoval jsem se tehdy jiným druhům "stolních neplovoucích modelů lodí".
Cesta k mému modelu Legie začala, aniž bych to tušil, někdy koncem roku 1988, když jsem dostal poškozenou ruskou plastikovou stavebnici Potěmkin 1 : 400. Musel jsem musel řadu dílů dodělat. To vlastně rozhodlo. Pro stavbu miniatur se tehdy sešlo více faktorů - třípokojový byt + dvě děti, touha po cestách na soutěže do Jablonce jen s malými modely a fakt, že rozdíl mezi pětistovkou a čtyřstovkou není tak velký. A tak jsem to zkusil. První pětistovku, polskou loď Kraków z plánku v kalendáři Morze, jsem dodělával v časech svatořečení Anežky České a listopadového převratu.
Legii v pětistovce jsem začal stavět jako svou čtvrtou miniaturu. Mnoho jsem toho v roce 1993 k dispozici neměl. Fotky modelu v Technickém muzeu v Praze, Stožického knihu, "technický atlas ABC" s kartičkou Legie, fotografii a text v knize Cestami odboje z roku 1929 a fotografie z Encyklopedie československé mládeže z roku 1932. Plán jsem kreslil tužkou zrovna v měřítku, protože "co malého nakreslím, budu schopen i udělat". Plán je datován 1994. Svou soutěžní premiéru měla v roce 1995 na ME v Rumunsku (obr. 1).
Po dohotovení Legie jsem se rozhodl dál stavět lodě pod naší vlajkou. President Masaryk / Bechelaren 1:250 a v pětistovce Československá námořní plavba – Republika, Lidice, Pionýr, Orava. Bylo fajn, jezdit s takovými malými modely na soutěže! (obr. 2 a 3)
Žil jsem si spokojeně svůj modelářský život, stavěl i věci jen pro sebe, tzv. mimo soutěž, byl jsem vtažen do funkcionaření ve Svazu, až mi jednoho krásného dne roku 2010 zavolal pan Marek Přikryl. Zajisté znáte – nakladatelství Mare-Czech. Mokré knihy. Já mu už několik let předtím poskytnul do knih vzpomínek pana kapitána Antonína Fojtů své plány Republiky a Lidic a pak ještě nějaké plány do knihy o parních Rakouského Lloydu pana Miroslava Huberta.
Prý jestli bych mu neudělal do chystané knihy o Legii z fotografií, které mi poskytne, plán. Stručně řečeno, podlehl jsem. Těch fotografií bylo opravdu hodně. Krásných a zajímavých. Vytisknout, setřídit od zádi k přídi, setřídit podle úhlů pohledů, rozdělit na tematické celky. Mít ty fotky v hlavě. Plán jsem, s ohledem na chystanou knihu koncipoval jako provázaný s fotografiemi.
Takže – zásadní rozměry, poměry, velikost vybavení, atak dále, pořád pryč. Třeba šířka nákladových prostorů – rozměřil jsem je podle šířky zadku sedícího tam lodníka. Nebo taková zajímavost na schůdcích – některé byly ne z plechů, ale ze tří železných prutů. A co kormidelní kolo na zádi – Stožický uvádí trojité, ale na fotkách s ním je dvojité. Už jste někdy rozměřovali 11 paprsků toho kola? Asi nějaká místní specialita! Nebo vedení kormidelního řetězu – nevěřili byste, jak málo informací o tom je. Až v knize British ocean tramps, díl1., pěkně přehledně. Výška nástaveb, šířka dveří atd., atd., vše více méně podle dostupných výkresů a zkušeností. Hodně věcí jsem kreslil 1:50 nebo i 1:25, to hlavně detaily. Základ byl ve "stovce". A když už plán, tak jsem postavil i model. 1: 250. Oproti Legii v pětistovce nám to narostlo na docela velkou loď. Taková velká miniatura. Zatímco v pětistovce mnoho věcí lze příjemně zjednodušit, ve dvěstěpadesátce naopak musíte všecko udělat dost podrobně. Věnoval jsem tomu všemu tři roky práce. Byť stavím lodě na vodorysce, zde jsem musel udělat i žebrorysky celého trupu (obr. 4 a 5). Mimochodem, ta balsa tehdy přišla docela draho. Hned při své první miniatuře v roce 1989 jsem učinil zkušenost, že nejlepší dřevo je plast a toho se u miniatur stále držím. Základem Legie se tak pro její velikost stala tabulka s nápisem Brigáda socialistické práce. Jak vidíte, přinesla mi užitek až hodně let po převratu, zde vodoryska, kýl a výztuha pro vruty mezi žebry (obr. 6).
Plast se chová zajímavě – lodě konstrukce "1s1" nebo "1bsi1" (podle příručky pro německé ponorkové námořníky z roku 1940) neboli se strojovnou a nástavbou jen uprostřed, tedy takové ty zcela klasické nákladní parníky, se při stavbě na vodorysce chovají tak, že se postupně vyklenou středem nahoru, naopak lodě s vyšším kýlem po celé délce mají tendenci se zvedat na přídi a zádi. Podle toho se musí uzpůsobit uchycení na pevnou podložku.
U trupu jsem musel udělat plasticky plátování trupu pásky 0,2 mm, trup byl plátován jeden pás ven, druhý dovnitř, zatímco paluba od středu střechovitě (obr. 7 a 8). Nástavby v této velikosti nebyly vcelku problém, jen veškerá okénka musela být zasklena, k čemuž jsem použil průhledný polystyren z obalů na CD (obr. 9 a 10).
Tím vlastně ta "lehčí" část práce skončila. Kapitolou samy o sobě jsou parní navijáky. V tomto měřítku už musíte udělat všecko tak, jak to ve skutečnosti fungovalo – převody, poměry, brzdy, ale i vlastní pohon parním strojem. Na ozubení jsem si ale v tomto měřítku netroufl, nakonec, podělte obvyklou výšku zubu 250 a moc z toho nezbude. Ač to tak nevypadá, kotevní naviják dal relativně málo práce (obr. 11 a 12). Horší to bylo s navijáky u stěžňů. Jednak jich bylo požehnaně, jednak byly menší. Samozřejmě všechno muselo opět odpovídat funkčnosti. Jeden ten naviják je tuším z 36 dílů (obr. 13 a 14).
Různé další navijáčky a úvazné prvky nešlo nějak ošulit a skládaly se také z vícera součástek (obr. 16). Rozpočítat v tomto měřítku 11 paprsků dvojitého kormidelního kola tak, aby to vypadalo souměrně, dalo taky docela fušku (obr. 17).
Kapitolou samou o sobě jsou – někdo píše ventilátory, někdo větráky, někdo deflektory, poláci mají velmi přesný termín nawiewniky a u nás doma tomu říkáme náfučníky. Část se jich nastavuje proti větru a část po větru aby ventilace vnitřku lodi byla dokonalá. Náfučníky parních lodí, to je docela dílo, zvláště, když je jich hodně. No a Legie jich málo neměla, různých velikostí (obr. 18). Já ty náfučníky "sochám". Nejdříve si z milimetrového plastu slepím hranolky, nechám několik dnů odležet a pak je nahrubo vyříznu a poté sochám načisto.
To odležení je důležité. Veškeré plastové díly lepím lepidlem vyrobeného z toluenu s rozpuštěnými plastovými odřezky (obr. 19). Během těch třeba tří dnů plast tím lepidlem prosákne, materiál je homogenní, je pevný, ale ne tvrdý a dá se z něj pěkně sochat. Tedy vyřezávat a brousit. Sochám od největších k nejmenším. Nejmenší se mi podařil před lety ze síly 1,2 mm. Vše pěkně v prstech. Vidím dobře. No a pak to všechno dáte dohromady a je z toho půlmetrová vitrínka s lodí (obr. 20).
Tím ale příběh Legie nekončí. Loď jsem dokončil roku 2014, kdy jsem po 43 letech členství, pro koncepční neshody s tehdejším vedením, z národního modelářského svazu odešel. Protože mistrovství jsou vždy "only for", byla Legie doma. V roce 2020 jsem se stal členem jabloneckého "Admirálu", který má už ve třetí generaci zásluhy o rozvoj lodního modelářství u nás (míněno velmi vážně). V roce 2021 se "covidovalo", takže první její vystoupení na veřejnosti se odehrálo až po 7 letech v roce 2021 v Borovanech. Já se těšil, že předvedu unikát, rekonstrukci, ukážu fotky, protože nikdo se tím tak podrobně zatím u nás nezabýval.... výsledkem bylo rozčarování z přístupu k věci. Uvědomil jsem si, že těch 6 let bez soutěží nebylo vůbec špatných. Člověk, když jezdí na soutěže, si může tisíckrát říkat, že přece staví jen pro sebe, ale podvědomě vždy vybírá model nejen pro sebe, ale i pro tu soutěž, aby "nedělal ostudu", když už pozná svoje limity.
Já i jako mezinárodní rozhodčí, říkával – i ten "nejslabší" model je dobrý, protože kolik lidí toto umí!? Je špatné jen kritizovat, musí se povzbuzovat! Jakýkoliv model je lepší než žádný model! A proto vážení, vy kdož stavíte modely, stavte je opravdu pro svou potěchu a rozhodčích si moc nevšímejte. Vy na ten model doma hledíte, vy se s ním těšíte. Jestli si ze soutěže odvezete o pár bodů více či méně, skrz to chleba levnější nebude. Jde přece o setkání se stejně postiženými krásnou zálibou!
Z Hodonína vás zdraví
Ing. Vladislav Janoušek
Model bude k vidění "in natura" na Mistrovství světa 2023 v Jablonci.
Námořní kapitán Jan Hakl
S lodí Legie je spjato i jméno jejího kapitána, Jana Hakla (1895 – 1973). Vystudoval Námořní školu c. k. mariny v Pule a za Rakouska-Uherska sloužil na válečných lodích. V roce 1921 přešel na čs. loď Legie, kde působil jako velitel až do jejího prodeje řeckému rejdaři v roce 1930. Vystudoval také malířství na Akademii výtvarných umění jako žák prof. Karla Holana. Malířství ho provázelo na všech jeho cestách. Tak se i S/S Legie stala častým námětem jeho výtvarného díla.
